Historie cementárny v Králově Dvoře u Berouna se začíná odvíjet již v roce 1889, kdy byla ve Vídni založena akciová
společnost pro výrobu patentního, portlandského a pucolánového cementu; v dubnu téhož roku byla zahájena stavba továrny a v dubnu 1890 zde již začíná zkušební provoz. Tento původní závod se
nacházel jižně od hlavní železniční trati Praha-Plzeň, stejně jako další část cementárny (již s rotačními pecemi) z roku 1911, označovaná později jako Závod II.
Neustále se zvyšující poptávka v poválečných letech přiměla firmu k výstavbě zcela nového závodu na opačné straně trati (Závod I), počátkem roku 1927 byl za ohromného nasazení dělnictva
(až 700-800 lidí v nepřetržitém provozu) nový závod postaven a počátkem roku 1928 již zahájil výrobu. Ve své době se jednalo o nejmodernější
cementárnu v Evropě.
Po druhé sv. válce přichází znárodnění a v dobové budovatelské atmosféře jsou v letech 1948-1951 v sousedství Závodu I vybudovány další tovární budovy s rotačními pecemi,
cementové mlýnice apod., vše později souhrně označované jako Závod III. Zároveň je v letech 1959-1967 celkově rekonstruován Závod I (byť značně nevhodně), a konečně v roce 1969 po dlouhých letech
postupného útlumu definitivně uzavřen Závod II. Z komplexu cementárny se tak stal kolos, který po dlouhá desetiletí
společně se sousedními železárnami zamořoval celé okolí značnými exhalacemi a prachem železitým i cementovým. Tento problém přes veškeré snahy v podstatě uspokojivě nebyl vyřešen. V roce 1978 bylo dosaženo
maximální výroby cementu (980000 tun), avšak nové investice se s ohledem na plánovanou (ale nikdy nerealizovanou) stavbu nové moderní cementárny nekonaly a podnik byl technicky čím dál více v kritickém stavu,
zcela poplatném celkové vnitřní nefunkčnosti normalizačního období. V druhé polovině 80. letech již byla zastaralost a stagnace patrná již na každém kroku a s tímto nehezkým dědictvím vstoupila cementárna
do porevoluční doby.
Událo se mnoho, privatizace, vstup strategického partnera, dílčí modernizace a racionalizace provozu... Výsledkem je to, že v dnešních dnech ze Závodů I a III nezbylo již téměř nic. V roce 2002 přestala
cementárna vyrábět a stala se pouze expedičním sídlem pro cement dovážený z ostatních závodů firmy (cementárny Mokrá u Brna a Radotín). Již kolem roku 2000 byl zbořen Závod III. a nakonec, po 126 letech
od stavby první cementárny na území Králova Dvora, byly zdemolovány i budovy Závodu I, které byly po dlouhá léta charakteristickou kulisou u železniční trati z Prahy do Plzně. Právě poslední týdny Závodu I
zachycují přiložené fotografie.
Zdroj: J. Láník, Velký příběh - 120 let Královodvorské cementárny, 1889-2009
Přidáno: 2.11.2016 --- Fotky: B.
© 2016 PlzDi